Přestože jsem původně zamýšlela, že Kávomilník bude web čistě jen s kavárnami a mapou, která by je pomohla kávomilům najít, po nějaké době se objevila i povídání o kávových nápojích a později přibyly i (zatím) tři příběhy kaváren. Uvědomila jsem si, že na vývoji a malých inovacích není nic špatného a také to, že mám kolem sebe spousty zajímavých lidí, kteří se naplno věnují věcem, které milují a mají mi o nich co říct, ať už spolu sedíme v kavárně či jen tak. Proto vás srdečně vítám u prvního rozhovoru s takovou zajímavou osobností, který bude samozřejmě také trochu o kávě.
Jednadvacetiletá milovnice kávy z Prahy a zpěvačka, která byla v roce 2015 součástí Aquababes, objela Českou republiku s několika koncerty a kromě toho se věnuje studiu moderních dějin na Karlově Univerzitě. Momentálně se v hudbě soustředí na práci ve studiu, jelikož hodlá do konce roku vydat hned několik písniček. Seznamte se s Monikou Pavlačkovou.
Kdy si začala se zpěvem? A co tě k tomu vlastně vedlo?
Nedokážu úplně říct, kdy přesně jsem se zpěvem začala. Od malička jsem „zpívala“ a bouchala do klavíru. Jako malá jsem pak chodila do sboru, hrála na klavír. Za začátek mého „pěveckého snu“ ale asi považuji pěveckou soutěž Zbraslavík, kam jsem se přihlásila ze srandy s kamarádkou v osmé třídě a následně ji vyhrála. Poté jsem začala chodit na hodiny popového zpěvu, které jsem vydržela navštěvovat dva roky. Dostala jsem totiž pocit, že mi to už nic nepřináší a od té doby na žádné hodiny nechodím. Jsem takový samouk.
Narazila si za tu dobu, co zpíváš na nějaké překážky?
Těch bylo! Ani nevím, kde začít. Narážela jsem na překážky nejen ve svém okolí, ale hlavně v sobě. Překážky ve mně byly vždycky těžší. Když se dostanete do hudebního průmyslu, velmi rychle zjistíte, že to vůbec není tak, jak jste si představovali a ještě rychleji musíte dospět. Musela jsem se naučit nebrat si spoustu věcí osobně a umět si dupnout. Celá moje hudební cesta od osmé třídy až do teď byla vlastně o tom uvědomit si, zda to opravdu chci dělat, za jakých podmínek a co všechno jsem pro to schopna obětovat.
Věnuješ se kromě zpěvu také něčemu jinému?
VěnujI se spoustě věcem. Jsem člověk, co nesnáší rutiny a baví mě stále zkoušet něco nového… Nedokázala bych dělat jen hudbu, ale taky bych nedokázala jen studovat nebo pracovat. Tak dělám všechno dohromady. Před nedávnem jsem pracovala na novém českém celovečerním filmu Promlčeno, kde jsem byla součástí produkce.
A co tě na tom baví?
Prostředí filmu mě strašně baví a pracovat s takovými hvězdami jako je Karel Roden? Neskutečný! Dále mě naplňuje sport, který je nedílnou součástí mého života a v neposlední řadě skládání hudby. Zpěv je jen malá část celého toho dlouhého procesu.
Na čem si v poslední době pracovala a hodně sis to užila? Snažím se “nenápadně” vyzjistit, jestli se můžeme těšit na nějaký tvůj nový projekt.
Moc jsem si užila již zmíněné natáčení filmu Promlčeno, ale co se týče hudby, tak se snažím soustředit na nahrávání víc než kdy jindy. Nechci nic prozrazovat, ale je možné, že do konce léta vyjdou tři nové písničky. Moc se těším!
Tak to jsem moc zvědavá. A jak vidíš svoji budoucnost – chtěla by ses naplno věnovat zpěvu anebo se vidíš někde jinde?
Snažím se žít okamžikem a na budoucnost moc nemyslet. Ty časy, kdy jsem si představovala, že budu slavná zpěvačka a to bude vše, jsou pryč. Nějakou dobu jsem si přála kavárnu někde ve Španělsku, o víkendu chodit na trhy a o večerech tancovat salsu a pít při tom sangrii. Ale řeknu asi to největší klišé. Vážně si přeju jen být šťastná a dělat to, co mě naplňuje. Teď je to hudba, skládání, práce u filmu, ale co to bude za pět, deset let? To netuším.
Doufám, že se ti tvé „klišé“ přání splní :-). A co texty, píšeš si je sama anebo “na to někoho máš”?
Texty, ale i hudbu si píšu sama. Celý ten proces je zatím vždycky podobný. Napadne mě melodie nebo slova, sednu si k piánu, začnu hrát akordy a psát slova. Někdy to trvá deset minut, někdy několik hodin. Poté se většinou rozhodnu, jestli oslovím nějakého hudebníka, aby mi například hudbu vylepšil, nahrál kytary a podobně, anebo jestli hudbu doděláme počítačově až ve studiu. Všechny moje písničky jsou velmi osobní, tudíž si ani nedokážu představit, že by mi někdo texty psal. Kdo by to dokázal vyjádřit líp než vy sami?
S tím s tebou souhlasím. Máš ze svojí tvorby nějakou jednu oblíbenou písničku?
Já mám ráda všechny. Ale asi velmi speciální je pro mě písnička „Klíč“. Byla to úplně první písnička, kterou jsem napsala, bylo mi tehdy patnáct a byla jsem strašně nešťastně zamilovaná! Když se nad tím teď vlastně zamyslím, ten kluk mě naučil skládat. Taky mám moc ráda písničku „Naše nic“. Je o klukovi, se kterým jsem nikdy ani pořádně nemluvila a myslím, že by se dost divil, kdyby zjistil, že jsem o něm napsala písničku, haha. „Na části“ je další písnička, která zanedlouho vyjde s videoklipem, zpívám v ní o svých nejosobnějších myšlenkách a úzkostech. A pak písnička „Ty a já“, která taky vyjde zanedlouho a ta je zase úplně jiná, veselá a zamilovaná!
Pro ty, kteří by si Moniku chtěli poslechnout, přikládám Klíč a Naše nic.
Co pro tebe vlastně zpěv znamená? Pomáhá ti v něčem anebo tě to prostě jen baví?
Hudba je pro mě lék. Jak jsem v minulé otázce nastínila, trpím úzkostmi, jsem velmi citlivý člověk a nad vším strašně přemýšlím. Hudba mi pomáhá nepřemýšlet tolik, je to taková terapie, kterou sdílím jen sama se sebou. Zároveň ale když jsem šťastná, tolik se jí nevěnuji, asi jsem vážně nejproduktivnější, když mám špatné období.
Máš nějaký hudební vzor anebo někoho, kdo tě inspiruje?
Nedávno jsem byla na koncertě Eda Sheerana. Pro mě je ten kluk naprostý génius. Píše si všechno sám a nejen pro sebe, ale i pro velkou část největších hollywoodských hvězd. Pak dokáže přijít před obrovské publikum a zabaví ho na hodinu a půl jen s kytarou. Co se týče hudebních producentů, Mark Ronson tvoří skvělou hudbu. Jinak mě asi ale nejvíc inspiruje můj život a moje myšlenky. Nějak se mi v hlavě tvoří melodie.
Jakou hudbu posloucháš nejraději?
Poslouchám vážně všechno. Hodně mě baví Machine Gun Kelly, ale zároveň teď v létě latino a arabské písničky. Často poslouchám vážnou hudbu, a pak si pustím nové album od Jonas Brothers nebo český rap. Mění se to denně.
A teď trošku změním téma, co ty a káva?
Čekala jsem až to přijde! Já kávu miluju. Je to moje každodenní chvilka klidu. V každé zemi, kterou navštívím, hledám kavárny s výběrovou kávou a odvážím si pytlíky s čerstvě umletou kávou.
Tak tomu naprosto rozumím! A jakou máš nejraději?
Vždycky si ráno dávám cappuccino, odpoledne pak flat white nebo espresso macchiato. Nově jsem se naučila pít cold brew, takže to je moje aktuální letní must have!
Děláš mi chutě… Máš nějakou oblíbenou kavárnu, kam se vždy ráda vrátíš?
Nejvíce mi chutná káva v Emě na Masaryčce a v Alf&Betu na Palmovce (pozn. přečíst si o něm můžete tady). Co se týče prostředí, tak mám moc ráda Kavárnu, co hledá jméno na Andělu (pozn. povídání zde), nejlepší snídaně dělá jednoznačně Coffeeroom na Vinohradech (pozn. také si o něm můžete přečíst) a speciální místo u mě v srdci má Republica coffee na Národní třídě (pozn. zde 🙂 ).
Poslední kávová otázka – jak často kávu piješ?
Běžně piju kávu dvakrát denně. Po snídani a po obědě. V zimě však ujíždím na chai latte se shotem espressa, což už máme třetí kávu! A v létě zas občas přidávám ledovou cascaru.
Je něco, co bys na sebe ráda prozradila, ještě než se rozloučíme?
Mám jednu nohu delší než druhou, o jeden centimetr!
Děkuji za rozhovor a přeji, ať jsi tedy hlavně šťastná a máš po ruce vždy skvělou kávu.
P.S.
A jako bonus, kde a při jaké příležitosti tě v nejbližší době můžeme vidět vystupovat?
10. 8. od 18:00 na Prague Pridu. 🙂