Doušek atmosféry prvního dne Baristy roku 2019 (update s výsledky)

Je sobota a už třetí den je na únor překvapivě krásné počasí – svítí sluníčko, vítr nefouká, nebe je relativně čisté a teplota už také není tak děsivě mrazivá. Už jen do takového dne by se mi krásně vstávalo, ale z postele mě hnalo i něco jiného. Barista roku 2019.

Upřímně jsem si nejdřív myslela, že nemá smysl, abych vám o něm psala. Stejně jako minulý rok se akce konala v pražské Pragovce. Celý víkend a finalisty, kterými (když už jsem to tedy zmínila) jsou Roman Nejedlý, Jan Židů, Vojtěch Růžička, Jackie Tran Anh, Tomáš Taussing a Zdeněk Hýbl, si vlastně můžete najít na oficiálním facebookovém profilu Baristy roku 2019, a instagram už dopoledne zavalila hromada fotek kávy, brew barů, espresso barů a dobrot, takže obrázek jste si už možná udělali. Ale hlavně jsem tento rok byla jen na prvním dnu, takže na rozdíl od minule nebudu přihlížet soutěži finalistů… Jenže dnešek jsem si nakonec tolik užila, že jsem si nemohla odpustit vám alespoň trošku přiblížit atmosféru plnou vůně čerstvě namleté kávy. Kdo ví, třeba vás nalákám a na poslední chvíli se také zastavíte.

!UPDATE – vítězové jsou…
1. místo: Zdenek Hybl, Onesip coffee
2. místo: Roman Nejedlý, Fiftybeans
3. místo: Jackie Tran Anh, Cafefin
Moc gratuluji!

Podobně jako na Prague Coffee Festivalu jsem se rozhodla si den užít a ne se hnát za tím, abych ochutnala všechny pražírny, viděla všechny soutěžící a „nic mi neuteklo“. Ve skutečnosti jsem značnou část strávila u espresso a poté brew baru pražírny Cogito Coffee, kteří do Prahy zavítali až z Chorvatska. Možná jejich kávu znáte z kavárny Oblak Coffee (pokud ne, přečtěte si o ní tady:) ), ve které jsem shodou náhod strávila páteční večer na skvělém cuppingu nových káv právě od Cogita. Jsou to vážně jedni z nejpřátelštějších lidí, které jsem v poslední době poznala (s bonusem, že umí skvělou kávu). Ráno jsem tedy začala s nebesky modrým šálkem s cappuccinem z jejich Kostariky.

Sílu jsem doplnila avokádovým chlebem s hummusem a u toho prozkoumala, na čem všem si člověk může ve food zóně pochutnat. Mlsně jsem pak odolala makronkám a domácím moučníkům, abych hned za rohem dostala chuť na mexické tacos. Den ale ještě nekončil, tak jsem ještě na chvíli odolala.

Pomalu jsem se pak propila přes dvě Keni od Coffeesource a Fifty Beans až k obědu a užívala si kofeinové opojení. Během toho jsem si prošla celý areál Pragovky, který byl stejně jako minulý rok příjemně vzdušný. Podívala jsem se na dva soutěžící a koupila si krásný ručně malovaný sešit.

A pak nastal čas na to vysněné taco s carne asada. Bylo to ideální a myslím si, že fotodokumentace mluví sama za sebe (jo, a ta quesadilla byla taky super).

Po jídle mi trochu klesla hladina kofeinu, a tak jsem se vydala k Nordbeans. „Nechte mě hádat. Kafe!“ Usmál se barista, když jsem se přiblížila a vykouzlil mi jedno poobědové espresso. Můj překofeinovaný společník pak k tomu svému dostal „kofeino-vyprošťovací“ banán. A evidentně mu pomohl, protože za necelou půlhodinku už jsme stály frontu na další kávu.

Umřímně, respekt k espressu od Respekt Coffee! Příjemná Ethiopie s ovocnými tóny si mě vážně získala. Od Respekt Coffee to byla moje premiéra a rozhodně to nebylo naposledy.

A kromě kávy a něčeho na zub mohly úsměv na tváři vykouzlit třeba kávové šperky anebo stánek s květinami.

Tenhle ročník také myslel hodně na přírodu a naši planetu – kromě tématických přednášek také omezily kelímky. A to úplně. Káva se tedy vychutnávala v šálcích anebo kelímcích Otoč kelímek, což je moc fajn projekt, na kterém už běží některé kavárny. Ve zkratce jde o to, že si za zálohu 50 Kč pořídíte kelímek (normálně modrý, na Baristovi růžový), do kterého si necháte udělat kávu. S tímhle kelímkem pak přijdete zpět anebo do jiné kavárny, kde ho odevzdáte a do čistého vám udělají novou kávu, anebo vrátí zálohu.

Kávovou sobotu jsem pak ukončila u brew baru Cogito Coffee, kde se mě a mého společníka s úsměvem barista ptal, jestli už jsme překofeinovaní. „Neuvěřitelně.“ Zasmála jsem se, ale kdo by tomu filtu odolal…

Barista roku, ačkoliv je pro většinu lidí událostí, kdy si poctivě vybojují své místo na výsluní ti nejlepší baristé, byl pro mě vlastně příjemnou událostí plnou vůní a chutí, během které jsem měla tu možnost pozorovat, s jakou elegancí kouzlí soutěžící kávu a své signature drinky (i když je mi jasné, že pro ně to musely být pěkné nervy, takže klobouk dolů!)

Finalistům tedy přeji hodně štěstí a všem, kteří se na Baristu roku vydají i v neděli, ať si to užijí stejně, jako já.

P.S.

Když jsem v průběhu dne zavítala do baru s kávovými drinky, obdivovala jsem překrásný „stroj“ na cold brew, ze kterého mi nechali odkapat pár kapek do mého drinku. No posuďte sami, není krásný?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *