Café el Escorial

Třetí a poslední havanskou kávovou zastávkou byla kavárna a pražírna. Jednou milou kubánkou Isis, která studovala český jazyk, mi bylo vysvětleno, že je to místo, kam Kubánci chodí pro dobrou kávu s sebou domů anebo si posedět s přáteli. Moc jsem se tedy těšila nejen na chuť, ale i na prostředí a atmosféru, která by mohla být autentická. Myslím si, že byla. Turisté jsme byli snad jediní a všude kolem nás seděli místní.

Tak čím bych začala? Možná bych Vám mohla trošku přiblížit tamní servis. Rozhodně nečekejte nic jako v Evropě, dokonce snad i Italové a Španělé jsou rychlejší. Nemyslete si, že pokud budete sedět už deset minut bez menu, tak o Vás neví. Vědí o Vás moc dobře, ale času je přeci dost – a pozor, neznamená to, že by proti Vám něco měli, anebo to dělali, protože místní mají přednost, zkrátka se nestresují. Avšak jakmile se Vám někdo začne věnovat, s prvním úsměvem a vřelou snahou se domluvit na nějaké čekání zapomenete.

Když jsem já i moji spolucestovatelé dostali (konečně) lístek, začali jsme si pečlivě prohlížet místní nabídku. Zaujalo mě, že jsem opět narazila na Café bonbon (tedy kávu s kondenzovaným mlékem), nespočet káv s alkoholem a kávu s jedním kubánským doutníkem. To je teprve ta pořádná Kuba! Napadlo mě hned.

Když jsme si objednali, začala jsem si všímat pořádně okolí. Nad barem byly vystavené všemožné moka konvičky, dózy na kávu a příslušenství k výrobě kávy. Vše bylo „zašlé“, ale perfektně doladěné. Krásné malé stolky, dřevěné okenice v typických kubánských barvách, police s kubánským rumem, bar se sklenicemi… A na pravo od baru byl stroj na pražení kávy. A evidentně toho zažil dost. Vedle něj stojí za malým pultem stále se usmívající Kubánec a připravuje váženou kávu.

Jako první na stůl dorazili drinky. Pánové z naší kubánské expedice vsadili na jistotu – mojito a cuba libre, kterému se v Havaně říká cubato. I mojito má zvláštnost, je mnohem menší než u nás a není z ledové drti, ale ze studené vody a pár kostek ledu (pokud tedy zrovna nedošly…).

Pak se na stole začaly objevovat kávy. Chtěli jsme vyzkoušet něco speciálního, a tak si dali café chocolate. Výborná, silná se sladkým nádechem kvalitní čokolády. Nebyla příliš velká, a tak byla ideálním malým mlsem.

Další kávou bylo americano. Byla opět silná, avšak protože byla čistá, bez jakékoli příchuti, krásně vynikla její osobitá chuť. Je opravdu jiná, než v Evropě. Možná je to i druhem pražení..? Káva byla taková lehká a přesto ne vodová, aromatická a silně kávová, ale přesto ne nakyslá. Zkrátka skvělá vzpruha během celodenního objevování Havany.

Poslední kávou bylo cortado. Káva byla opět stejná, ale díky mléku chytla trochu té něžnosti.

Během vychutnávání si kávy, jsem se snažila co nejvíc nasávat příjemnou atmosféru, která díky pohodovým lidem u stolů i za barem, byla všudypřítomná. Skrze okna z ulice doléhalo teplé tropické slunce a člověku se chtělo jen tak sedět a tiše pozorovat…

P.S.

Opravdu zajímavé je, že všude byly jako dekorace moka konvičky, ale ani jedna káva v lístku tak nebyla připravovaná.