Kavárna co hledá jméno II. – povedlo se!

Venku poletovaly malé sněhové vločky, mrzlo a já měla konečně zase možnost tu zimu pozorovat z jednoho z mých nejmilovanějších oken, z toho složeného z malých obdélníkových tabulek, z toho, co dodává pocit bezpečí a útulna, z toho ze kterého se pozoruje nejlépe- z toho v Kavárně co hledá jméno. Jsem tak ráda, že se ji podařilo znovu otevřít! Pokračovat ve čtení „Kavárna co hledá jméno II. – povedlo se!“

VNITROBLOCK

“A víš, kde to je?” “No, hledala jsem to na mapě.” ….O pár metrů dál: “A nemělo by to tu už někde být?” “No….” Dlouze jsem se zamyslela a dodala: “Mělo.” “Ale není..” …. Skoro na konci Tusarové: “Tak jako ale někde nalevo už to musí být!” “A nepřešli jsme to?” Zasmála se kamarádka. “Ne, určitě ne!” Nesouhlasně jsem kroutila hlavou věříc svým orientačním schopnostem (které jsou mimochodem naprosto otřesné, občas mám pocit, že bloudím i doma při cestě z pokoje do pokoje). Přešly jsme to. Když jsme se nakonec dostaly ke čtvercovémů nápisu VNITROBLOCK na fasádě domu, nedůvěřivě jsme vkročily dovnitř. “Ty jo, to je koberec?” Hleděly jsme na vstupní dveře s mohutným asi závěsem. “To je dobrý! Jdem!!” 

Pokračovat ve čtení „VNITROBLOCK“

Kavárna co hledá jméno – snad se nám vrátí…

Dlouho jsem přemýšlela, jestli je vhodné začít takovou “bombou” jako je Kavárna co hledá jméno. Napadlo mě, jestli tím nenastavím laťku ostatním kavárnám tak vysoko, že nikoho nebudou už zajímat. Po chvíli jsem ale došla k závěru, že začít právě tímto místem, bude vlastně geniální – bude to jasné znamení, že se nespokojím jen tak s něčím, a že kvalitní kávu musí vždy doprovázet i jedinečné prostředí. Navíc jsem si uvědomila, že já znám Kavárnu co hledá jméno už od jejího otevření a rozhodně mi to nebránilo v objevování nových povalečských úkrytů. No, myslím, že kávomilci to zajisté pochopí…:) 

Pokračovat ve čtení „Kavárna co hledá jméno – snad se nám vrátí…“