Supertramp Coffee

Dnes bych se s Vámi ráda podělila o kousek přírody a klidu uprostřed centra Prahy. Když se ocitnete na Národní Třídě plné turistů, spěchajících lidí a ruchu, zkuste utéct do vedlejších uliček a schovat se před tím vším v Supertramp coffee. Určitě to pohladí vaši stresem pochroumanou dušičku.

Poprvé jsem unikla do tohoto kouzelného místa v létě. Prošla jsem průchodem do dvorku domu, kde se přede mnou rozprostřela svobodomyslná zelená zahrada plná malin, ostružin, bylinek, jahod a všeho možného. Uprostřed byl dlouhý dřevěný stůl, u kterého seděli lidé i děti, povídali si a spokojeně usrkávali ze svých šálků. Po pravé straně jsou dřevěné schody s malou terasou, kde si také můžete vychutnat svou kávu (ať už na lavici nebo na schodu). Pak Vás přivítají obrovská prosklená okna se vstupem do kavárny. Je vzdušná, prostorná s čistým a jednoduchým designem, který je doplněný zelenými rostlinami. Vedle barového pultu je sladké i slané pečivo, koláče či dortíky. Já osobně doporučuji v zimních měsících zvolit jejich rumový obláček a zapít ho teplou cascarou.

Vraťme se ale k horkému letnímu počasí. V takové době člověk většinou sáhne k ledové kávě. No a přesně to jsem také poprvé i se svou přítelkyní udělala. “Jééé, to je boží, tyhle skleničky mívala na chalupě moje babička!” Nadchla jsem se, když před nás barista postavil naše ledové kávy. Kamarádka se mi jen smála.

Po chvíli jsem dostala hlad, a tak jsem se rozhodla zvolit jejich pirožek sypaný sezamem a plněný cizrnou a zeleninou. Doporučuji Vám ho ochutnat. Těsto je křehké a náplň ideálně vychucená. Je to skvělý malý oběd.

A proč neskákat z extrému do extrému? Po ledové kávě se mi udělalo poněkud chladno, a tak jsem se rozhodla zahřát kávou teplou (kofeinu přeci není nikdy dost!). Má kamarádka mě tom nenechala samotnou a objednala si také ještě něco – cascaru fizz.

Když mi přinesli mou kávu, jak je mým zvykem, začala jsem ji fotit na všech možných místech. Baristu to evidentně pobavilo, a tak se nahlas zasmál, když kolem procházel. Nedivím se mu… Ačkoliv to kávě opravdu slušelo, ještě o kousek lepší byla její chuť. Výrazná a silná, ale nijak agresivní.

Další návštěva se odehrála už v podzimních měsících. Bylo poněkud chladno, ale nic mě nezastavilo před tím, abych se posadila venku. Koukala jsem střídavě do zelené zahrady a na malou holčičku sedící vedle mě, která se před maminkou snažila nenápadně schovat vylitou limonádu. U toho jsem ukusovala svůj oblíbený rumový obláček a čekala na V60.

Po chvíli káva dorazila a její libá vůně se rozlehla kolem mě. Když jsem ji ochutnala, připadala jsem si uprostřed té zeleně jako v ráji. Měla jsem výbornou kávu, seděla s ní venku v krásném prostředí a nemohla se toho všeho nabažit.