Udýchaní, rozpálení ale i přes to všechno nadšení jsme vystoupali na Michelangelovu vyhlídku, kde jsme se začali kochat překrásným výhledem pod námi se rozprostírající Florencie. Po chvíli jsme si však všimli toho, co je za námi…
“Gelato festival!” Vykřikla jsem jak malé dítě a okamžitě jsem se vydala směrem k prvnímu stánku, kde se na mě mile usmíval pán v zástěře se škrabkou na zmrzlinu v ruce. “Uno?” Ukázal na mě prstem a já kývla. Dostala jsem roztomilou malinečkou zmrzlinku. Pak jsem ovšem zjistila, že ten milý pán mi ji dal bez festivalových lístků, a tak jsem se pro ně vydala.
Vydedukovala jsem, že další zmrzlina měla příchuť ricotty. Byla jsem nadšená, protože jsem ricottovou zmrzlinu ještě neochutnala, avšak to jsem ještě neměla ani sebemenší tušení, co všechno za příchutě ještě ten den objevím…
“Koukej, támhle mají nutellu!” “No, tak tam jednoznačně musíme jít!” A šli jsme. Něco tak sladkého a tolik nutellového jsem snad ještě nikdy nejedla. Tak nutellově nutellová snad není ani samotná nutella. (Tolikrát v jednom odstavci jsem snad nikdy slovo nutella nepoužila!)
Postupně jsme se dohodli na strategickém plánu, podle kterého budeme postupovat. Nejdříve jsme tedy obešli okrajové stánky, na kterých jsme ochutnali naprosto výbornou zmrzlinu, jejíž jméno si samozřejmě nepamatuji, ale tuším, že byla z tvarohu a čokolády. A pak si ještě dali snad všem známou cookies zmrzlinu. Ta mě tolik nenadchla, ale ostatní si ji pochvalovali.
Poté jsme zamířili k velkému centrálnímu stánku s hromadou italských názvů svítících z obrazovek televizí nad zmrzlináři, kteří je nabízeli. Jako první jsme ochutnali karamel a cosi, o čem doteď nevím, co to bylo a nepovedlo se mi to identifikovat.
Další přišla na řadu výborná zmrzlina, která byla jak procházka po nebeské obloze. Byla z mléka a kousků čokolády (a mě mrzelo, že jí mám tak málo). Ovšem to, co jsme ochutnali souběžně s ní… Inu, napadá mě k tomu jen, že zážitěk nebusí být dobrý pokud je silný (a to tenhle byl). Byla to kurkuma.
Po tomto otřesu si naše chuťové pohárky zasloužili něco lepšího. Dali jsme si speciální zmrzlinu, která je dělaná prý pouze ze smetany, cukru a čerstvého sýru. Za mě to byla rozhodně ta nejlepší z celého festivalu!
Opět netradiční byla poslední příchuť zmrzliny, avšak s tím rozdílem, že to byl zážitek dobrý. Jahoda s balzamikovým octem je kombinace, kterou rozhodně doporučuji vyzkoušet! A to vlastně i v nezmrzlinové formě.
Máte už chuť na zmrzlinu?
P.S.
Gelato!
