To je docela dobrá otázka, takhle na začátek… Ráda bych se Vám tedy moji milí doufám-čtenáři, představila.
Jmenuji se Klára a studuji vysokou školu v Praze. A kdo v Praze někdy byl či bydlí, moc dobře ví, čeho je tu spoustu – kaváren. No, a kdo se v tom všem má orientovat? Sama jsem ze začátku byla dosti zmatená, před čtyřmi lety jsem kávu v podstatě vůbec nikdy nepila (pokud ano, byl to nějaký zdvořilostní omyl). Byla jsem přesvědčená, že káva je něco hořkého, kyselého, co mi akorát tak zkřiví úsměv, takže nevidím jediný důvod, proč bych ji měla pít. Přirozeně jsem tedy netušila o existenci těch únikových míst od problémů jako jsou kavárny, o kterých Vám ráda něco napíšu. Jenže pak se mi do cesty zapletlo Anonymous Coffee (ano, vím, že teď už na tom místě není a už se nemohu dočkat, až otevřou svou druhou a novou kavárnu a držím jim palce – i na nohou!) a moje první výběrová káva.
Ten den v mé hlavě něco “cvaklo” a já si řekla – a proč to vlastně nezkusit? Vstoupila jsem dovnitř a přivítala mě přátelská atmosféra s dobrou hudbou a usmívající barista se mě zeptal, co si dám. Poté na mě vysypal “kvízovou otázku dne”, což mě jako správného roztěkaného nervózu s myšlenkami všude jen ne na zemi rozhodilo a plácla jsem nějaký nesmysl. Pokud si dobře pamatuji otázka byla: “Slečno, jestlipak víte, kdy žil Šalamoun?” No a já, abych na poprvé nezklamala svou pověst a něčím se ztrapnila, řekla snad jen: “Nevím. Asi hodně dávno.” a doufala, že se propadnu do země. Nepropadla (uff!) a k latté s sebou jsem dostala i malý bonbonek s logem Anonymous (mňam!). Po cestě na IP Pavlova jsem si usrkla nápoje, který mi otevřel úplně nový svět….
No a tak nějak započalo mé kavárensko-povalečské dobrodružství. V Anonymous Coffee jsem pak bývala častěji, než kde jinde a postupně začala navštěvovat a objevovat i jiná místa. Ve zmatku se (doufám) začínám docela orientovat. Ráda bych ale zdůraznila, že NEJSEM žádný odborník a hlavně NERADA NĚKOHO SOUDÍM. Takže to tady nehledejte. Myslím si, že pomluvit něco, co mi nechutná, nebo se mi nelíbí, umí každý, ale málokdo už umí udělat něco dobrého sám, anebo se o to snažit. Všichni, kteří milují kávu, ji pijí a připravují tak, jak jen nejlépe umí a to je to, co se cení. Pokusím se pro Vás tedy objevovat a psát o těch “nejcenějších” kavárnách v Praze a třeba se mi podaří v tom zmatku udělat trochu pořádek.
Tak a pokud jste vydrželi až do konce, utíkejte si dát šálek dobré kávy jako odměnu a já jdu psát… (s kávou u ruky, samozřejmě!)
P.S.
Radím brát na zřetel, že pořízené fotografie jsou mé úplně první kávofotky, takže ocením shovívavost… 🙂
