Na kávě s gymnastkou aneb seznamte se s Veronikou Šanderovou

Vítám vás u dalšího rozhovoru, ve kterém se opět nebudeme věnovat pouze kávě, ale nahlédneme i do světa elegantních pohybů, nad kterými se často tají dech. Udělejte si tedy chvilku pro sebe (ať už s šálkem hřejivého štěstí nebo bez) a připravte se na další zajímavou osobnost.

Mladá milovnice pohybu, dobré kávy a cestování, narozená v květnu 1995, která se kromě gymnastiky věnuje také studiu psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Seznamte se s Veronikou Šanderovou.

Co tě přivedlo ke gymnastice a kdy si s tím vlastně začala? 

S moderní gymnastikou jsem začala v 6 letech a vlastně trochu omylem. Původně jsem měla začít navštěvovat gymnastiku sportovní, ale protože v den, kdy jsem se šla s mamkou zapsat, měli na sportovní zavřeno, vymyslela mamka alternativu v podobě moderní gymnastiky a u té jsem již zůstala. 

Takže to všechno mohlo být úplně jinak…

Mohlo.

Vím, že pravidelně jezdíš na závody, jaké to pro tebe je?

Vždycky je strašně příjemné závodit doma v Plzni, kde mě přijde podpořit celá rodina a celkově podpora ze strany publika je v domácím prostředí veliká. Mně osobně se cvičí o hodně lépe, když nastupuji na plochu a slyším z publika fandění. A protože studuji v Praze, chodím trénovat do oddílu MG na Vinohrady. I proto se mým oblíbeným závodem stal právě ten na Vinohradech, kde je vždycky skvělá atmosféra, a protože je závod v centru Prahy, vždycky s rodinou vymyslíme po závodě nějakou aktivitu v Praze, na to se každý rok moc těším. 

Když už jsem u té atmosféry, jaké to pro tebe je soutěžit? Chtěla ses od začátku věnovat gymnastice „profesionálně“, anebo to měl být jen koníček bez ambicí na úspěchy a ocenění?

Profesionálně se gymnastice v ČR věnovat téměř nedá. To by mě už jako malou musely trenérky vybrat do reprezentačního týmu, který kdysi býval v Praze. Nyní je v Brně, ale to se dříve téměř nepraktikovalo. A i kdyby se to stalo, znamenalo by to pro naši rodinu stěhování z Plzně, a to nepřipadalo v úvahu. A ačkoliv jsme trénovaly vždycky často, i tak byl náš oddíl a stále je spíše zájmový. 

Jak vlastně takový závod probíhá? Jsem v této oblasti naprostý lajk, a tak by mě zajímalo i třeba jestli máte nějak předepsané sestavy nebo si je tvoříš sama?

Sestavy dívkám většinou tvoří trenérky a choreografky. Já osobně si sestavy již několikátým rokem tvořím sama, jelikož jsem se v této aktivitě v podstatě našla a hrozně mě to baví. Také vymýšlím sestavy malým i větším holkám od nás z oddílu a pomáhám tak jejich trenérkám. Každý rok se pro jednotlivé kategorie předepíše povinné náčiní. Většinou mají dívky 3 sestavy – 2 s předepsaným povinným náčiním a 1 s libovolným. V sestavách jsou povinné prvky, házečky, mistrovství (složitější náročnější prvky) a taneční kroky. Pak už záleží na trenérkách a choreografkách, jak kreativní a zábavné sestavy vytvoří. V gymnastice je to složité, kromě úrovně, kterou jsem teď popsala, existuje ještě vyšší úroveň – reprezentační a nižší úroveň – tzv. kombinovaný program, kde mají dívky některé sestavy vyloženě předem dané se všemi pohyby. Na závodě pak dívky předvedou většinou dvě ze tří sestav. A jak takový závod probíhá? Je to poměrně náročné. My, starší dívky, většinou přijíždíme až odpoledne, v tom máme výhodu. Pak následuje rozcvička a projíždění si sestav, což zabere několik hodin. Většinou se na řadu dostáváme až k večeru. Když předvedeme výkony, následuje nástup, kde se vyhlásí pořadí závodnic. 

Kdy si byla vlastně na svém prvním závodu? (Jak ses cítila?)

Tak to bylo hodně dávno a popravdě mám velice zkreslené vzpomínky. Myslím, že mi mohlo být takových 8 let. Pamatuji si, že jsem si nepamatovala sestavu a celkově jsem byla strašně vyplašená. A z povídání mamky si myslím, že vyplašeně vypadala i sestava na ploše. 

Co pro tebe vlastně gymnastika znamená? Vnímáš ji jen kladně anebo to má i své zápory? Pomáhá ti v něčem anebo tě prostě jen baví?

Gymnastika je pro mě součástí života. Myslím, že každý, kdo dělá celý život nějakou takovou aktivitu a žije tím, mi dá za pravdu. Vlastně si neumím představit, že s ní někdy skončím a až se to stane, pravděpodobně se stanu trenérkou a stejně budu v gymnastice nějakým způsobem pokračovat. Gymnastika mě naučila hodně, určitě vytrvalosti, vůli a odhodlanosti, ale zároveň mi i určitým způsobem něco vzala. Určitě hromadu času, který jsem do sportu musela investovat. A navíc myslím, že to, jak mi celé mládí trenérky říkaly, jak mám přesně zvednout nohu, jak mám vypadat, že mám cvičit líp, dát ruku výš a být lepší, se trochu promítlo v mém sebevědomí a celkově osobnosti. Gymnastky a obecně sportovkyně v těchto estetických sportech mají dle mého názoru vysokou sebekontrolu. Podle mě víc než ostatní řeší svůj vzhled, co jí, jak vypadají, ale mohou to přesouvat i do běžného života a zkrátka se více kontrolovat v každodenním situacích. Vrcholové gymnastky navíc trénují každý den, dvou nebo třífázově, v podstatě tráví život v tělocvičně, a i když na závodech pak dívky vypadají skvěle a sebevědomě, často je pod tím schovaný neuvěřitelný dril, krev pot a slzy.

Narazila si na své cestě životem gymnastky na nějaké překážky?

Překážek bylo hodně. Od 10 do 18 jsem trénovala v průměru 4x týdně a o víkendech jezdila na závody. A protože jsem se do toho ještě věnovala hře na flétnu a studovala gymnázium, neměla jsem v podstatě již žádný čas na nic jiného. V té době jsem měla tak zajetý stereotyp, že mi ta moje rutina ani nepřišla náročná. Ráno do školy, pak trénink, pak flétna, večer učení a další den to samé. O víkendu závody a dohánění školy. Samozřejmě, že v pubertě jsem z toho byla trochu otrávená. Neměla jsem čas na kamarády a tak. Asi v 16 jsem měla velkou gymnastickou krizi, kdy končily moje kamarádky, protože pro ně byla gymnastika příliš velký stres, dril nebo neměly takové úspěchy, aby u ní vydržely. Zůstala jsem tam skoro sama. To pro mě bylo těžké, vždycky je lepší trénovat s kamarádkami, se kterými je vám dobře a můžete se navzájem podpořit. 

Můžeme někde najít záznam z tvého vystoupení? Máš nějakou svou oblíbenou sestavu?

Na internetu jsou záznamy z MČR, jinak mám svá vystoupení jen v počítači. V gymnastice existuje 5 náčiní – obruč, kužele, míč, stuha, švihadlo. Já mám nejradši obruč. Asi mi přijde nejméně náročná. Kužele jsou 2, stuha je moc dlouhá a motá se, míč se snadno odkutálí… s obručí cvičím nejdéle a mám ji zkrátka nejradši. 

Máš nějaký gymnastický vzor anebo někoho, kdo tě inspiruje?

Ruská škola moderní gymnastiky patří k největší špičce a ruské gymnastky jsou pro mě velkou inspirací. Zároveň mám ale plno oblíbených gymnastek i z jiných zemí, jejichž sestavy sleduji na Youtube. 

Věnuješ se kromě gymnastice také něčemu jinému?

Dříve jsem ještě soutěžně hrála na zobcovou a příčnou flétnu. Se svým souborem zobcových fléten občas koncertujeme dodnes. Teď jsem začala hrát v akademickém orchestru na flétnu. Každopádně kvůli škole a práci už mi moc času na další záliby nezbývá. Přesto o sobě ale musím říct, že jsem poměrně dost aktivní člověk a když zrovna necvičím na flétnu nebo netrénuji, mám ráda čtení a samozřejmě různé výlety. 

Jak tedy vidíš svoji budoucnost – chtěla by ses dál naplno věnovat gymnastice anebo se vidíš někde jinde?

Ráda bych se gymnastice nějakým způsobem věnovat chtěla. Myslím, že má aktivní gymnastická kariéra pomalu končí, to ale neznamená, že zmizím z gymnastického světa. Chtěla bych se do budoucna stát dobrou trenérkou a vychovat šikovné gymnastky. Samozřejmě nevím, jak to půjde skloubit dohromady s klasickou profesí a osobním životem, ale myslím, že gymnastika v mém životě bude hrát velkou roli napořád. 

Skloubit gymnastiku a něco jiného musí být hodně časově i energicky náročné – jak to vlastně všechno zvládáš?

Snažím se. Občas je to velice náročné a mám pocit, že nemám šanci všechno stihnout. Ale vždycky se mi dařilo nakonec všechno sladit – studium, gymnastiku, práci i jiné zájmy… Někdy je nutné říct si, co je pro mě v tu chvíli priorita. Dříve pro mě byla gymnastika číslo jedna. Postupně se ten zájem přesouvá i jinam… to je život. 

Když tak poslouchám kolik věcí dohromady zvládáš, už jen z toho mám chuť říct: „Ty jo, potřebuju kafe!“, což mi krásně nahrává k malé změně tématu – co ty a káva?

Já a káva? To je moje láska a poslední dobou závislost. Když jsem se učila na státnice, pila jsem kávu skoro jako vodu. A co jsem začala studovat v Praze a chodit po různých pražských kavárnách, začala jsem být i docela vybíravá, i když samozřejmě nejsem žádný velký znalec jako ty.  

Já bych se vyloženě znalcem také nenazvala, ale vybíravá jsem. 🙂 A jakou máš nejraději? 

Dříve jsem měla ráda flat white a cappuccino. Poslední dobou jsem se přeorientovala na espresso, ačkoliv občas nepohrdnu ani dobře udělaným „lattéčkem“. 😃

Máš nějakou oblíbenou kavárnu, kam se vždy ráda vrátíš?

Mám jich více. V Praze je to určitě Tvoje máma, CAFEFIN, Supertramp nebo Mamacoffee. V Plzni potom určitě kavárna Le Frenchie, The Fresh Bar, Café Regner nebo kavárna Snílek. A to jsou opravdu jen ty top! 😃 

Děkuji za inspiraci! Poslední kávová otázka – jak často kávu piješ?

Většinou si dávám dopolední a odpolední kávu. Je to už pro mě zaběhnutý rituál, takže když odbíjí desátá dopolední a čtvrtá odpolední a já jsem bez kafe, něco je špatně, haha 😃.

P.S.

Zajímalo by mě, jestli si před výkonem ráda dáš kávu, anebo si ji dáš spíš „v klidu“ po tréninku nebo závodech?

Občas, když dlouho čekáme před závodem, dáme si s kamarádkou kávu na povzbuzení a hlavně probuzení. Mám ale i ráda, jak já tomu říkávám, „kávové rituály“. Hezky si s kamarádkou, rodinou, kýmkoliv sednout u kávy a povídat. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *