Protože se jedná o Itálii, nemohla jsem si odpustit alespoň jedno krátké povídání o místním jídle. Jednak můj vztah k dobrému jídlu je dost podobný, jako můj vztah ke kávě, a druhak si myslím, že italskou kuchyni miluje snad úplně každý!
Když procházíte Florencií, na každém rohu ucítíte libou vůni něčeho, co se právě vaří anebo peče. Pečivo je všude čerstvé a věřím tomu, že nikde nenajdete dopékané pečivo ze zmraženého polotovaru, anebo všemožné kusy těsta bez jakékoli chuti. K vůni se často přidává i čerstvé ovoce – to mě potěšilo snad ze všeho nejvíc. Když se v Praze procházíte po ulicích a dostanete chuť na něco na zub, neseženete téměř nic, co by bylo kvalitní a zdravé. A ovoce? To už skoro vůbec ne! V Itálii Vám v každé malé kavárně či obchůdku prodají ovoce či ovocný salát. Kéž by tohle bylo i u nás!
Ale nebojte se, můžete si na ulici koupit i opravdové bomby. Co třeba bomboloni? Pamatuji si, že když jsem jako malá holčička jezdila k moři do Itálie, každý den jsem netrpělivě vyhlížela toho milého pána, co je na pláži prodával…
Když už tu básním o sladkostech (a téměř mi u toho teče slina), musím zmínit fantastickou věc, kterou jsem nikdy před tím neměla (ačkoliv vím, že existuje) – cannoli. Jsou to křupavé trubičky, které jsou naplněné něčím, co mi připomínalo tvaroh, ricottu a mascarpone dohromady a na obou koncích ozdobené buď čokoládou anebo oříšky. Je to opravdová lahůdka.
O italských sladkostech a dortících bych mohla mluvit asi donekonečna. Líbí se mi na nich jejich lehkost a výraznost. Samozřejmě, že jsme ochutnali tiramisu a pana cottu, ale také mnoho dalšího. Oceňuji, že většinou jsou dorty ve formě mousse a jsou téměř vždy ozdobené ovocem anebo v nich opravdové ovoce je. Prostě “mňam”!
Abych se také dostala k něčemu slanému… Neznám lepší verzi rychlé svačinky, zobání k vínu či lehkého oběda než je jejich sušená šunka a sýry! Ani nevím kolikrát jsem je za tu dobu ve Florencii měla, ale byly výtečné! Možná to bylo tou atmosférou, ale v Praze mi tak nikdy nechutnají.
Asi bych si navždy vyčítala, kdybych neochutnala místní spagetti carbonara. A byly dokonalé, přesně tak, jak mají být – jen vejce, sýr, pancetta, sůl a pepř. Tak jednoduché a přitom tak lahodné. Proč se trápit se šílenými kombinacemi a složitými postupy, když za několik minut vykouzlíte něco takového?
Co rozhodně každému doporučuji ochutnat právě v Itálii (anebo v jiných přímořských státech) jsou ryby a mořské plody. Několikrát jsem měla krevety a pěkně dlouho jsem se po nich olizovala. V kombinaci například se zapékaným lilkem s mozzarellou? Jasná volba!
Ovšem kdybych měla popsat úplně všechno, co si dát, pravděpodobně bych o tom měla napsat knihu…
Ciao!
P.S.
A k italskému jídlu patří víno!
Florencie, Itálie