Kavárna Pražírna
Nedávno jsem s hrůzou zjistila, že přestože ji mám tak ráda, jsem stále nenapsala o Pražírně! No, tak jsem se rozhodla, že to musím okamžitě napravit!
Tricafe
Choco Cafe U červené židle
“Nechápu, že mě nenapadlo tě sem vzít už dřív!” Kroutila jsem hlavou a doslova táhla kamarádku kolem Betlémské kaple směrem k čokoládovému ráji.
Momoichi Coffetearia
Jediné, co o Japonsku a jejich jídle vím, je, že dělají sushi a pijí zelený čaj – to zní dost povrchně, co? Nechci tak působit, avšak to raději na začátek zmiňuji, aby nedošlo k nějakému nedorozumění. Chystám se Vám totiž povyprávět o návštěvě Japonskem inspirované kavárny a na základě toho jsem si tento fakt uvědomila… Asi si budu muset jejich kulturu trochu prostudovat… Ale zpět ke kavárně.
Kofi Kofi
Bistro Café Therapy
Tentokrát mám pro Vás ochutnávku něčeho netradičního. Proč? Protože mě nikdy nenapadlo, že se v prostorách školy budu moct mezi přednáškami “zašít” do útulné kavárničky. Jistě, mnoho vysokých škol má své bufety, nebo místa s kávou či ty nešťastné automaty, kdy jste sice nesmírně rádi, že tam jsou, ale radši nepátráte po tom, z čeho Vám nápoj dělají (no, kávu to moc nepřipomíná…). Jenže naše fakulta má něco úplně odlišného, naše fakulta má totiž Bistro Café Therapy. A ten název je opravdu příznačný. Zajít si totiž na pořádné latté (ideálně dvojité) během nekonečného dne je skutečně terapie víc než cokoli jiného. A pokud nechcete zrovna kávu, rozhodně považuji za přímo léčivý jejich čaj “balzám na nervy” s levandulí, meduňkou a dalšími bylinkami.
Café Pavlač
Pavlač je skutečně místem mnoha tváří. Byla jsem v něm zatím dvakrát a během těchto nemnoho návštěv jsem se nestačila divit, pokaždé to bylo trochu jiné a pokaždé inspirativní. Je to místo pulzující životem.
Café Neustadt
Centrum Prahy plné hlasitých zvuků, nepříjemného kličkování mezi kolonami aut a neustálý shon a narážení lidí do sebe, protože někam spěchají. Přesně takhle vypadá okolí Karlova náměstí kolem čtvrté hodiny odpoledne. Prostředí, do kterého se vydáte opravdu, jen když musíte. A já musela, jestliže jsem nechtěla přenocovat do druhého dne ve škole.
Cafefin
Jedno sobotní ráno jak stvořené pro kávu (i když které není?), jsem se vydala do nové kavárny Cafefin. Když jsem vstoupila dovnitř rozhlížela jsem se kolem sebe a snažila se zorientovat v tom kavárenském chaosu, který tak miluji. Přiznám se, že mi trvalo dlouho, než jsem se konečně posadila, avšak ne kvůli tomu, že by nebylo místo, nýbrž kvůli tomu, že jsem s úžasem objevovala nový prostor.