CoffeeHouse

Jednoho rána jsem se s opravdu skvělou náladou procházela od Náměstí Míru dolů po Francouzské ulici, kde jsem se měla setkat se svou kamarádkou na kávu. Byl to jeden z těch dnů, kdy máte pocit, že je všechno krásné a nic Vás nerozhodí. Znáte to? Doufám, že ano. K takovému povznesenému stavu mysli se káva ve skvělé společnosti a na tom správném místě vždy hodí. No a tím místem byla kavárna CoffeeHouse, tedy pražírna Coffee Source.

Procházím kolem toho zarostlého starého domu už od mala, ale nikdy mě nenapadlo, že bude skrývat takový poklad. Se studem se přiznám, že jsem do kavárny vkročila poprvé před pár týdny, kdy jsem si koupila cappuccino s sebou po cestě domů. Když jsem vstoupila, přivítal mě obrovský barový pult s kávovarem a usměvavými baristkami. Za jejich zády byla nabídka všech káv, které jsou zde k mání. Když se pořádně podíváte, můžete za barem vidět kus zadního sezení na vzduchu, které je ve vnitrobloku stavby a láká k zašití se před realitou nad krásnou knihou. Výborná chuť kávy mě pak přesvědčila, že podniknutí delší návštěvy už je opravdu nezbytné.

A tak jsem ji tedy podnikla. Vstoupily jsme s kamarádkou dovnitř a zavanula na nás vůně kávy. “Co si dáte?” Usmála se baristka. “No, já si dám aeropress.” Poprosila jsem. “A z jaké kávy to bude?” Usmála se. “No, já jsem dneska nerozhodná, tak si nechám asi poradit.” “Tak to bych Vám doporučila Salvador.” Usmála se slečna. “Super, tak já si ho dám. Jo a ještě jednu jasmínovou kombuchu prosím.”

Když si objednala kávu i má společnice (cappuccino), vydaly jsme se do útulné místnosti naproti, kde jsme se usadily v rohu vedle okna a malého stolku s pastelkami pro děti. Prostor je opravdu povedený a člověk se v něm cítí příjemně. Místo stolů jsou využity staré šicí stroje Singer a na každém místě k sezení je polštář. Ten den svítilo studené lednové slunce, jehož ostré paprsky dopadaly na parkety a dodávaly všem naději, že zima už brzy skončí.

Svůj aeropress jsem dostala v úžasném plecháčku (který si jednou určitě pořídím domů). Vychutnávala jsem si ho pomalu a bavilo mě pozorovat, jak se tóny v chuti s teplotou nápoje mění. Co si ale zůstávalo, byla příjemná chuť oříšků a jemnost – káva vůbec nebyla kyselá (jak by se tedy řeklo správně – měla nízkou aciditu). Byla jsem z kávy nadšená.

Kamarádčino cappuccino jsem sice neochutnala, ale vzhledem k tomu, že mě sem tato káva donutila přijít co nejdříve znovu, nepochybuji o tom, že byla také vynikající. Soudím i dle jejího spokojeného výrazu.

Ochutnali jsme také mrkvový dort, kterému se jen těžko odolává, když ho někde mají, a musím konstatovat, že se ke kávě opravdu hodil.

A ta limonáda? Od tohoto výrobce jsem kombuchu ještě neměla, a tak jsem si ze zvědavosti začala pročítat složení a všemožné popisky na etiketě. Pod krásnými kreslenými květy na mě vykoukla slova: může obsahovat alkohol 0,5 – 1,2 %. “Tak je to jasné, když se rozhodnu udělat radost svým játrům a objednám si něco nealkoholického, ten alkohol si mě stejně najde!” Začala jsem se smát. Každopádně limonáda byla také moc dobrá a mě vyhovovalo, že není příliš sladká.

Tak co Vy? Chodíte do kavárny CoffeeHouse? Pokud ne, určitě to napravte!

P.S.

A pokud jste zvědaví a chcete se dozvědět ještě víc, můžete si prohlédnout jejich blog .

 

Francouzská 100/312
10100 Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *