Není tomu tak dávno, kdy se v krásném Mikulově objevilo nové místo, kam si člověk může jít odpočinout nad šálek výběrové kávy anebo si zajít na něco na zub. Pojí se s ním ale jedna otázka – je to kavárna nebo bistro? Inu, už samotný název by vám mohl napovědět, je to zkrátka Něco mezi.
Když jsem poprvé vstoupila do Něčeho mezi, tak můj pohled jako první spočinul na pult naproti vchodu. Kromě toho, že se na mě z něj ten den usmívala čerstvá bábovka, koláč a sušenky, tak se zpoza něj usmívala také mladá slečna, která zrovna připravovala kávu. Bylo dopoledne a u stolů sedělo pár osůbek, které si nejspíš rády přispí, a vychutnávali si pozdní snídani. To mě přivádí hned k další věci, které jsem si všimla – otevřené kuchyně. Na chvíli jsem se zastavila a jen pozorovala proces přípravy všemožných dobrot. Celému prostoru to dodává vřelý a přátelský nádech, který se vám posléze potvrdí i přístupem personálu.
Nakonec jsem se i s ostatními milovníky kávy, kteří se mnou přišli, posadila do menší místnosti po levé straně, která se mi zdála ideální pro sladké (a hlavně kávové) nicnedělání. Užívala si jen to, že můžu být v tak krásném prostředí. Něžně modrá zeď naproti mě a černobílá postarší dlažba s geometrickým vzorem spolu s drobnými ozvlášťňujícími detaily (třeba žlutou židlí, pianem anebo kupou knih) tvoří příjemné útulné prostředí, ze kterého se vám nebude chtít hned tak odejít. Přestože je tu spoustu poliček s různými drobnostmi (třeba válečkem na těsto), celé místo působí vzdušně a prostorně.
Už vám asi začíná docházet, že jsem Něco mezi nenavštívila jen jednou. Při mé první návštěvě jsem si dala cappuccino. Přinesli mi ho dohromady s americanem, které si poručil můj přítel a oba jsme byli spokojeni.
Na stole se ale objevila i filtrovaná káva. Samozřejmě, že jsem ji ochutnala. Cítila jsem v ní čokoládu a zachutnala mi natolik, že jsem skoro začala litovat, že jsem si místo cappuccina nedala ji.
Ovšem ideální snídaňová kombinace je za mě jejich domácí loupák a kakao. Jak u babičky. Takový loupák zkrátka v obchodě neseženete.
Při mé další návštěvě jsem si to ale vynahradila a to se vší parádou – ve dvojici jsme si objednali hned dvě, z obou káv, které měli ten den v nabídce a udělali si takovou menší kávovou degustaci. Jako první jsme ochutnali Keňu od pražírny Coffeespot. Byla jemná a mě připadala až medová. Moc příjemná káva na dlouhé odpoledne.
Společnost nám ke kávě dělala poctivá bábovka a čokoládový mousse. Asi netřeba opět opakovat, že obojí bylo skvělé.
Druhá na řadu přišla filtrovaná káva od německé pražírny, jejíž jméno jsem (jak je mým zvykem) téměř okamžitě zapomněla. Co je ale hlavní, že mi chutnala. Byla to směs Peru a Honduras, mnohem výraznější a ostřejší, než předchozí káva. „To voní, jak Vánoce.“ Usmála jsem se a v duchu si říkala, že bych chtěla umět tak profesionálně rozpoznat v kávě jednotlivé vůně a chutě…
„Tak která káva vám chutnala víc?“ Přišel se nás pak zeptat moc milý pán (trošku si myslím, že majitel nebo provozní). „Obě byly moc dobré.“ Odpověděly jsme obě téměř stejně. „Já bych asi preferovala tu první, ale ráno by mi asi víc chutnala ta druhá…“ Dodala jsem. „Tak to mě těší, že vám chutnají.“ Usmál se a odešel.
A pro ty, kteří příliš kávě nehoví, je tu horká čokoláda, která pohladí na duši.
„Jé, hele, tady mají košíček šteští!“ Ukázala jsem na pletený košík s balíčky kávy uvnitř. „To bys potřebovala, viď.“ Zasmál se jeden z mých spolunávštěvníků a poplácal mě po rameni. Jen jsem souhlasně kývla.
Něco mezi vám můžu doporučit celým srdcem, protože si mě celé místo opravdu získalo. Krásné prostředí, milá obsluha a poklidná atmosféra.
Znáte Něco mezi?
P.S.
Po cestě ven jsme ještě dostali na rozloučenou kus domácího hruškového koláče. „Už ho je jen málo, tak ho tu přeci nenecháte.“ Bylo nám s úsměvem řečeno. Doma jsem si ho pak dala, když mě honila mlsná a byl neskutečně dobrý!
Piaristů 998/8, 692 01, Mikulov, Česká Republika