Kafe Petrohradská

Jedno z prvních zářijových dopolední jsem měla chvilku na to se toulat po Vinohradech. Po několika momentech plných teplého slunce, šumění stromů a krásných a na Prahu klidných zákoutích jsem doputovala do Vršovic k nádraží. Zalezla jsem do vedlejší ulice a po chvíli se ocitla před novým Kafe Petrohradská. Vždyť já jsem se na tenhle rohový dům už několikrát zadumaně dívala a říkala si, že by tu byla pěkná kavárna… Jenže tehdy jsem ještě netušila, co všechno tohle místo skrývá. Vstoupila jsem tedy dovnitř.

Pokračovat ve čtení „Kafe Petrohradská“

Sofee aneb moje záchrana, když nestíhám

I když se nám to asi většině nelíbí, pomalu se blíží konec slunečných večerů strávených venku, dovolených, volna, prázdnin a klidu. Zvlášť pro studenty může být návrat do běžného studijního, možná i studijně-pracovního shonu šok. A když se náhodou jedná o kávomila, jehož ranním či odpoledním rituálem se během volnějších dnů stala třeba filtrovaná káva z výběrových zrnek, je často návrat k většímu množství povinností také konečnou stanicí pro tyto voňavé, několikadenní a poněkud časově náročnější rituály. Už minulý rok touhle dobou jsem si říkala „co budu sakra dělat?“

Pokračovat ve čtení „Sofee aneb moje záchrana, když nestíhám“