pondělí 24. července 2017

Kafe Karlín

“Venku je tak krásně!” Vysvětlovala jsem a rozplývala se nad krásným prosluněným Karlínem a parkem uprostřed náměstí. “Úplně je škoda si jít někam sednout.” Dodala jsem. “Ale kafe by to chtělo..” Dostalo se mi námitky. Rozhlédla jsem se kolem sebe a marně hledala sezení venku. “Všechno je plné.” Povzdychla jsem si. “Počkej, mám nápad.” 


Po chvíli jsme stáli v malinkaté kavárničce, kam se sotva vešel pult s kávovarem, a četli jsme si dnešní nabídku kávy. Nadšeně jsem si prohlížela minimalistické prostředí, obdivovala čistotu detailů a to nejmenší sezení vedle dveří, které jsem kdy za svůj život viděla. Celé mi to přišlo tak neskutečně roztomilé, že se mi vůbec nechtělo odejít.

“Tady máte kelímek na filtr a támhle si ho můžete načepovat.” Oznámil nám s úsměvem barista. To jsem zatím v žádné kavárně nezažila a neskutečně mě to oslovilo. Ačkoliv je to naprostá maličkost, která vlastně nemá v celém procesu téměř žádný význam, člověk si hned připadá součástí přípravy kávy (anebo alespoň já to tak vnímám).


Když jsme dostali obě naše kávy, můj pohled se na chvíli zastavil u vitrínky s dezerty, ve které se na mě usmíval košíček ozdobený borůvkami a květem fialky. “Hele.” Ukázala jsem na něj. Dostalo se mi úsměvu a žádného slova. No a za několik vteřin jsem ho měla v ruce. Ještě teď, když si na něj vzpomenu si pamatuji jemnou chuť bílé čokolády, křehkost lineckého těsta a příjemné osvěžení borůvek nakonec. 


Když jsme se dělili o tu nebeskou sladkůstku, skoro jsme zapomněli na to, že máme kávu. Vlastně jsme ji ochutnali až poté, co z košíčku nezbyl ani drobeček. Filtrovaná káva byla ideální na vyrovnání chutí po přísunu tolika cukru. Přestože pařilo slunce káva člověka neuzemnila a neohřála, byla svěží a příjemně nahořklá (i když uznávám, že tu hořkost mohl znásobit předešlý přísun cukru). 


Druhá káva byla v tom počasí naprosto jasnou volbou - ledová. O tom, že byla dobrá se snad ani nemusím zmiňovat.


Chvíli jsme ještě poseděli na opět malinké lavičce před kavárnou a pak se vydali pomalým krokem na procházku směrem ke kostelu, kde jsme se ochladili pod listy stromů. V tu chvíli jsem si v duchu říkala, že tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala.

Tuto karlínskou kávu zná určitě mnoho z Vás a možná to ani neví. Zrnka z Kávového Klubu dělají radost milovníkům kávy třeba na farmářských trzích na náměstí Jiřího z Poděbrad (tuším, že i na Náplavce) anebo v Kafe Kolej. 

Zkrátka, pokud toužíte po kávě s sebou anebo rychlém doplnění kofeinu, víte kam zavítat.


P.S.

Nedávno jsem na kávu z Kávového Klubu narazila v malém stánku před obchodním centrem Arkády a bylo to pro mě neuvěřitelně milé překvapení!

Žádné komentáře:

Okomentovat