sobota 3. června 2017

Espresso Embassy

Po krátké pauze, aby nám vyprchal kofein z předešlé kavárny, jsme se ocitli před vchodem Espresso Embassy. Bílé židle, lavice a stolek sice téměř slyšitelně křičely: “Ale šup, posaďte se už!”, my jsme však odolali a vstoupili dovnitř.



A neudělali jsme ani v nejmenším chybu. Prostor do L, klenby, surové a neopracované zdi, obrovský bar, vůně čerstvě mleté kávy… A po levé straně vedle vchodu se pyšnilo hned několik trofejí z kávových soutěží. Pod nimi balíčky plné zrnek štěstí a všemožné doplňky pro kávomily - konvice, filtry, aeropress, míchátka, dózy, knihy…


Prohlédli jsme si pečlivě nabídku dortíků, a pak se usadili pod oknem. Aby jsem Vám přiblížila situaci, měli jsme neskutečný hlad, a tak jsme se rozhodli ochutnat alespoň tři dortíky. Káva se dělala o něco déle, a my jsme nevydrželi a začali ochutnávat, takže když ji přinesli, už jsme měli skoro všechno snědené…


Jako první na řadu přišla čokokostka s arašídovým máslem. Bomba, doslova a do písmene. Mazlavá, buráková sladká a.. No prostě k nakousnutí!


Ovšem opravdu rovnocenným soupeřem se stal třípatrový moučník z listového těsta. Spodní náplň byla maková, prostřední z vlašských ořechů a jako osvěžení na konec byla jablka. Taková zvláštní varianta štrůdlu. (Po čase jsem zjistila, že tuhle dobrůtku mají v Budapešti skoro všude, takže pokud na ni při Vašem případném výletu narazíte, rozhodně neváhejte ochutnat!)


Jako další jsme se jali spořádat čokoládový dort s maracujou. Miluji, když jsou dorty plné náplně, hutné a není v nich zbytečně moc těsta a miluji maracuju - no a všechno tohle byl náš čokoládový kamarád. 


A protože jsme si řekli: “alespoň tři”, jako poslední na nás čekal koláč z pekanových ořechů s lineckým těstem. Já osobně moc oříškový fanda nejsem, ale tohle? To si nechám líbit!


Teď to trošku vypadá, že se z Kávomilníku stal Dortomilník, ale ne. Mohl za to nejspíš ten hlad. Kávu jsme si pak alespoň vychutnali o to lépe a ve větším klidu. Zvolili jsme pro Kávomilník už téměř klasickou kombinaci - cappucino a americano. Káva byla ostřejší, ale rozhodně nebyla kyselá. Po tom sladkém hodování nám výborně vyrovnala chutě. Cappucino bylo se svým srdcem plovoucím na hladině to nejlepší pohlazení na duši - pokud Vás tedy něco trápí a náhodou jste v Budapešti, poproste baristy Espresso Embassy o jedno malé srdíčko…



Přejedení, ale spokojení jsme se vydali směrem k poličce s kávou a přemýšleli, na jak dlouho by nám asi tahle zásoba vydržela? 


P.S.

Tady snad ani není, co dodat!

Žádné komentáře:

Okomentovat