úterý 18. dubna 2017

Za kávou do Neustadtu

Byl krásný slunečný březnový den, a já se se svými spoluobjevovateli vybavená fotoaparátem a nadšením ze všeho, co vidím, vydala do Drážďan. Rozhodli jsme se objevovat krásy a rozmanitosti Neustadtu - ve starém historickém centru jsme byli už nespočetkrát a hlavně, v Neustadtu jsme měli jeden hlavní cíl - objevit co největší množství kaváren, o kterých Vám v následujících dnech povyprávím.



Počasí i doprava nám opravdu přály, a tak jsme už okolo desáté seděli v jedné z nejkouzelnějších neustadtských kaváren - v kavárně Oswaldz. Jestli pojedete do Drážďan, rozhodně sem zajděte na kávu! Malý tip - pokud většinou spoléháte na platbu kartou, tak si ve většině kaváren pravděpodobně nic nedáte, a tak s sebou raději noste hotovost, protože přijít o ten kofeinový zážitek, by byla věčná škoda. Když jsme se řádně posílili, vydali jsme se na průzkum okolí. Šli jsme do slova a do písmene, kam nás nohy nesly. Neustadt poskytoval tolik vizuálních podnětů, že jsem nevěděla, co si mám fotit a prohlížet dřív. Do toho všeho potkáváte spoustu cyklistů a pobíhajících malých dětí, takže si ke všemu musíte dávat pozor. Je to místo plné života a rozmanitosti.

Brzy jsme zabočili do jedné z klidnějších a prostornějších ulic. Mou pozornost si ihned získaly dva domy. Ten první byl celý černý a vypadal, jako by místo omítky na sobě měl velkou školní tabuli, na kterou si může kdokoli cokoli napsat a nakreslit. Úplně to svádělo, ale bohužel jsme s sebou neměli křídu, a taky jsme se báli, abychom někomu nezničili jeho dílo. Další dům byl rohový, zašedlý jako ze staré sépiové fotky. Když jsme si ho podrobněji prohlédli, zjistili jsme, že je to jakási restaurace, která se večer proměňuje v bar. “Nejradši bych se tam hned koukla.” Řekla jsem nadšeně. “Je zavřeno…” Bylo mi oznámeno a já se sklesle vydala dál. Nálada se mi ale po pár krocích ihned vrátila a já si dál užívala okolí.




Co se nám všem líbilo asi nejvíc bylo to, že se Němci nebojí propojovat staré s novým. Vedle sebe pak klidně stojí domy z minulého století a domy nedávno dostavené. Ačkoliv by se to možná některým zdálo jako nevkusné, dohromady tvoří tyto kombinace perfektní harmonii a celá městská část tím ožívá. Každá plocha je nějak osobitě dotvořená, ať už je to parkovací automat anebo vstupní dveře do domu. Už jen obyčejná procházka člověka tolik nabije inspirací, že by nejraději sám šel a hned něco vytvořil. Stejně jako architektonická rozmanitost, je zde i rozmanitost lidská. Od sluníčkářských postaviček, přes osoby chodící na boso, dívky a ženy s květinami na šatech i ve vlasech, studentech vyjadřujících oblečením svou osobitost, staré stále se milující páry, umělce, lidi v teplácích a mikinách, až po elegantní muže a ženy v košilích a oblecích. A všichni se na sebe usmívají bez ohledu na vzhled, rasu, vyznání a jiné společenské odlišnosti. 





Ačkoliv jsou téměř na každém domě nalepené plakáty, nebo napsané nápisy, či všemožné malůvky a kresby, nevypadá to vůbec špatně. Sem to zkrátka patří. Jsou to evidentně spontánní projevy lidí, avšak nejsou ošklivé, opravdu se sem hodí a je zjevné, že nad nimi jejich tvůrci alespoň trošku přemýšlí. Prostě si zkrášlují místo, kde žijí, aby se jim tu žilo ještě lépe.



“Hele, támhle sedí pani na okně!” Seděla si tam, pohupovala nohou ve vzduchu a pozorovala, co se děje kolem ní. Užívala si okamžik, maličkosti, to že je zase po dlouhé zimě slunce… Nikomu to nepřišlo zvláštní, a taky vlastně proč by mělo? V téhle části Drážďan se nemusíte stydět být sami sebou, protože každý je tu takový. Je to nesmírně osvěžující a uvolňující pocit. Člověk má hned pocit, že tahle civilizace asi má smysl, i když o něm v dnešní době často pochybujeme…


A teď k těm kavárnám, ještě se jim budu podrobněji věnovat v samostatných článcích, jak už jsem zmínila, ale alespoň okrajově. Káva je tu cítit na každém rohu. Každá kavárna je stejně osobitá, jako lidé, které tady potkáváte. Jedna je spíše moderní, další do stara, pak lehce řízlá francouzským stylem, hipsterská, klasická elegantní, noblesní, malá, velká, tichá, hlučná, bio, vegetariánská, veganská, nezdravá, zdravá, plná sladkostí… zkrátka na co si vzpomenete, to tu po chvilce příjemného hledání najdete. Je pravda, že pokud budete tak nadšení jako já, budete se večer vracet domů nadmíru hyperaktivní a překofeinovaní, ale nutno přiznat, že to za to stojí.


Další zajímavou vlastností Neustadtu jsou jeho obchody. Najdete tu jak klasické samoobsluhy, pekárny a tak podobně, tak originální obchůdky s ručními a řemeslnými výrobky. Najdete tu designové kousky do bytu, originální oblečení, doplňky a šperky, ručně dělaný nábytek a všemožné obchůdky s potřebami pro tvořily a kutily. Rozhodně si zde najde každý to své (i v oblasti “neřestí” v podobě vinných či jiných alkoholových obchůdků a dokonce i potřeby pro pěstitele marihuany). Pár jsem si jich prošla a byla jsem nadšená, protože na lidech uvnitř bylo poznat, že to dělají rádi a s nadšením.



Možná, že můj pozitivní dojem ze všech lidí a z místa byl dán tím, že v Drážďanech měli jeden z prvních jarních slunečných dnů… Ale i kdyby to tak bylo, byl to tak příjemný zážitek, že toho vůbec nelituji. Navíc věřím tomu, že Neustadt bude kouzelný za každého počasí.


Na závěr mě napadá možná trochu smutná myšlenka… Jsou tito lidé a jejich způsob života útěkem od reality, anebo začínají žít jiným způsobem, který se doufejme dostane i do více částí světa?


P.S.

Nejvýstižnější věta Neustadtu je: “Do epic shit!”


Žádné komentáře:

Okomentovat