čtvrtek 6. dubna 2017

Café Neustadt

Centrum Prahy plné hlasitých zvuků, nepříjemného kličkování mezi kolonami aut a neustálý shon a narážení lidí do sebe, protože někam spěchají. Přesně takhle vypadá okolí Karlova náměstí kolem čtvrté hodiny odpoledne. Prostředí, do kterého se vydáte opravdu, jen když musíte. A já musela, jestliže jsem nechtěla přenocovat do druhého dne ve škole. 

Hodněkrát jsem už slyšela: “Jdi do Café Neustadt.” Anebo: “Už jsi byla v Café Neustadt?” Došlo mi, že kolem něj procházím téměř denně a ještě nikdy jsem tam nebyla. Jediné, co jsem o Café Neustadt věděla bylo, že má u vstupu do vnitrobloku velký plakát se svým názvem. A tak jsem se odhodlala poznat víc, než jméno.

“Škoda, že není léto.” Povzdychla jsem si při pohledu na terásku před vchodem do kavárny. Musí být opravdu kouzelné sem v létě utéct před hlučnou metropolí. Ačkoliv jste vedle největšího náměstí v Praze, které je věčně plné aut a lidí, je tady naprosté ticho. Můžete si sednout a pozorovat staré fasády a okna stavby a prostě jen být. No, a nebo si sem můžete sednout a nad šálkem kávy či sklenkou vína popřemýšlet nad dojmy z Neviditelné výstavy, na kterou se můžete před tím vydat, protože se nachází hned vedle kavárny. (Opravdu stojí za to ji navštívit, věřte mi.)


Když jsem se odhodlala přestat rozplývat nad klidným místem (stále jsem nechápala, že je tu doopravdy takový klid), vydala jsem se směrem k prosklené zdi, která nabízela první ochutnávku interiéru kavárny. Jako by se Vás snažili nalákat ke vstupu už předem. 

Uvnitř mě zavalil kavárenský šum a klidná hudba. Hned jsem se cítila jako doma. Jako ideální místo k sezení jsem vyhodnotila vysoký stůl vedle starého piana a květiny, odkud jsem měla dokonalý výhled ven na klidný vnitroblok. Ten den tam dokonce byly stánky s ukázkami výrobků učňovských řemeslných škol a kupodivu to vůbec nerozbíjelo atmosféru celého místa. Když na stůl přinesli objednávku, ve které samozřejmě nechyběla sklenka bílého vína, pozorovala jsem ostatní kavárenské povaleče a uvědomila si, na co je Neustadt ideální - na posezení nad vínem. Když totiž jen tak tiše nasáváte vše, co se děje kolem Vás, od interiéru po roztomilý postarší pár, který ze sebe i po těch letech nedokázal spustit oči, je Vám tak nějak krásně.


No a pokud se také jako já často pohybujete v této části Prahy, může Vás toto místo zachránit i v případě, že nevíte, co na zub byste si dali k obědu - mají totiž i obědová meníčka. No a to nemluvím o těch zákuscích, po kterých se mi sbíhaly sliny i z dálky. 


Posledním velkým dojmem pro mě byla dlouhá chodba k toaletám - ano, uvědomuji si, jak zvláštně to zní. Ale jsou tam dvě stará piána, která - připravte se - na rozdíl od toho v samotném centru kavárny, nejsou zamčená, takže proč si na ně nezahrát? 

Tak co, zajdete na sklenku nebo raději na dopolední kávu, co doplní energii na zbytek perného dne?

P.S.


Já si pohrála s chladnými klávesami, i když vůbec nemám hudební vzdělání….:)




Žádné komentáře:

Okomentovat