sobota 18. února 2017

Žižkavárna

V předchozím vyprávění o mém kávovém objevování Prahy jsem navštívila COFFEEBREAK & cake. Také jsem se zmínila, že má svou sestřičku Žižkavárnu a co čert nechtěl, o pár dnů později jsem se v ní ocitla a seděla nad šálkem flat white. “Tohohle jsem se celý den nemohla dočkat.” Přivřela jsem oči a napila se. Se slastným pocitem jsem se pak uvelebila na židli a začala si pořádně prohlížet kavárnu, protože teď, když už v sobě mám první doušky kofeinu, pro to mám lepší předpoklady.


Už když jsem se ke kavárně blížila, padla na mě tajemná nálada, která mi připomněla procházky podvečerním Londýnem. Tuto atmosféru pak upevnila samotná kavárna, která mi ve světle nočních lamp, které prosvítaly krásnými okny připomněla můj nedávný evropský výlet ještě víc. Možná to bylo tím pocitem klidu a úlevy, že jsem konečně v teple. Vlastně celý interiér působí hřejivě, jako místo, kam se schováte před prudkým deštěm. 

U mladé slečny stojící za barem jsme si objednali. Tentokrát jsme nebyli žádní troškaři a ochutnali jsme i něco dobrého na zub. Nutno říct, že jejich nakládaný sýr je opravdu mňamka. A když už jsem byla rozpoložením celá londýnská probleskla mi hlavou vzpomínka na stojící Londýňany před jejich puby v oblecích a minisukních, kteří si po práci zašli na jedno pivo. Jenže já pivo nepiju, a tak jsem si dala cider. Nebyl to vůbec špatný nápad.


“Jé, vy máte razítka z víc kaváren.” Usmála se slečna při pohledu na kartičku, kterou jsem dostala v COFFEEBREAK & cake, když jsme šli platit. “Jojo, snažím se prozkoumat všechny.” Vysvětlila jsem s úsměvem. “Vždyť to je hezké.” Usmála se a dala mi další dvě razítka.

P.S.

Už mám druhou razítkovou kartičku.

Žádné komentáře:

Okomentovat